8.9.2026
učit se, společně
Zezačátku je to zmatení, ale když se snažíš něco někomu ukázat, naučit, naučit se spolu, je to pak takový hezký pocit euforie, když se někdo zaraduje nad tak jednoduchou věcí:
it is so beautiful, the recorded sound and that we recorded sound and now we hear it and sounds so differently
. Když se objeví zvídavost a zájem o něco, co člověk ví a může sdílet, vyzkoušet, když má inspiraci, co zábavného se dá s mikrofony dělat. Když se vzájemně naslouchá. Byl to teda zezačátku boj:
this group of people it's like buzzes flying all around
. Když se každý rozlítá do jiných směrů a nenaslouchá se navzájem, je to taky spousta stresu a přehlcení vjemy.
Důležité je nezahltit informacemi, soustředit se na jednu věc, co vysvětlit, vyzkoušet a vše ostatní brát jako prozatím dané a pak se k tomu vrátit. Jenže jak na to, když todle souvisí s tím a todle zas s tím a pak se někdo ptá na todle a vzbutí to obavy "co když todle nebudu vědět a pamatovat si, co když se na todle už nedostane." Snad když tu všichni překonáme prvotní zmatení z množství nových informací, bude pak snazší se k této euforii společně dostat.
Bylo by hezké uspořádat zvukovou procházku, aby nejprve každý pochytil, co to obnáší naslouchat a nechat se tím vést. Pak teprve třeba uspořádat workshop field recordingu a pozkoumat, jak se slyšené dá zaznamenat. Uvidíme, jestli bude čas na to, to takto připravit a jestli dodržím pořadí.
7.9.2026
vernisáž v Oddesund, vítr a déšť a vítr, naslouchání, Freddie a první projektík
Z vlaku vystoupil kočárek, spíš teda vypadnul, s pánem, který ho vezl. Když jsme se s obavou otočili, abychom viděli do kočárku, byl v něm velký reprák - smáli jsme se a pán nás odměnil chraptivým zábavným povídáním v dánštině, kterému jsme jen přikyvovali. Ta prázdná láhev od vína, co s náma cestovala vlakem tam i zpátky asi patřila jemu.
O víkendu jsme popojeli vlakem dvě stanice k velmi větrnému pobřeží v Oddesund navštívit vernisáž Sørena Lyngsø v
Regelbau 411
, místní galerii ve dvou bývalých nacistických bunkrech. V prvním bunkru byla instalace s názvem Mneme, čtvercové desky se světélkujícími ťuftíky, vyrobené z chladného hrubého materiálu. Bylo fascinující, kolik jemnosti to v člověku vyvolalo, když něžně pokládal ruku na desky a organismus žíjící v nich reagoval probleskávajícím světlem a magnetickými zvuky, švitořícími do konstantního všudypřítomného tónu.
Pak jsme leželi na zemi, kde tolik nefoukalo, a poslouchali. Jak začalo pršet, utekli jsme pod most, kde tolik nepršelo, a taky poslouchali.
Během toho, co jsme čekali na vlak, jsme v oblastním muzeu, tvarem připomínajícím maják (s výtahem uprostřed), zhlédli velmi zábavný dokument o Kristianu Vandetu Jørgensenovi - muži, co sem v první polovině 20. století přišel se skříní na kárce a následně v ní zde bydlel a spal, zatímco se kolem něj postupně odehrávaly dějiny 20. století. Venku místní radioamatéři mezitím navazovali kontakt s lidmi na druhém konci světa. V noci je to prý nejzábavnější.
Ve Strueru mezitím probíhal (doslova) Run to the Beat - běh městem za doprovodu asi dvanácti DJů hrajících trans. Večer následovala afterparty - nikdy jsem si nemyslel, že v malém městě Struer uvidím velký koncert, s led obrazovkami a prostě se vším všudy, kde bude hrát dánský napodobitel Freddieho Mercuryho. Překvapivě to celkem stálo za to. Po koncertu bylo zábavné pozorovat, jak se ve městě, kde po ulici často jdete sami, na malém prostoru před dvěma hospodami v centru skoro nedá projít (například k baru). A těch rozbitých sklenic.
A pint in the penguin.
Dneska jsem sestavil jednoduchý oscilátor z relé, kondenzátoru a 9V baterky. Připojil jsem k němu reproduktor, periodicky lupe. Uvidíme, co se s tím všechno bude dát ještě vymyslet.
Brzo se snad půjdu vykoupat.
A z pozorování se dnes stává tak trochu popisování.
3.9.2026
První dny 89 sound art school
Tolik inspirace, možností zkoušet věci, tolik inspirativních lidí. Do čeho se pustím?
Vedu si seznam věcí, které tu můžu objevovat, pracovat na nich (v aj):
-
Shops - elextra, music store
-
Thrift stores
-
Supercollider
-
Microcontrolers, sensors
-
Stuff at sound art lab
-
Building speakers
-
Field recording
-
Sound education for children (před nějakou dobou jsem přemýšlel, že bych rád dělal workshopy pro děti/vedl kroužek zabývající se zvukem a poslouucháním a tady se tomu přímo věnuje Isa, tak by bylo hezký to s ní probrat)
-
Organize community event
-
Electronic circuits
-
Creating a "living" system (--> Supercollider)
Měl jsem v plánu se tu učit v Supercollideru, ale zároveň je tu tolik věcí, které se dají dělat rukama, a nejenom na počítači. Jedna z idejí
89 sound art school
, která začala ve středu, (velká část mojí práce tady spočívá v poskytování technický podpory účastníkům), je prostě zkoumat, hrát si, vydat se cestou, na kterou bychom se jinde nevydali a nesměřovat nutně k jednomu výslednýmu produktu/projektu/dílu. Nejsem sice účastník, ale mohl bych se taky vydat toudle cestou, zkusit Supercollider, ale zároveň jen tak prozokumávat různé cesty, a uvidět, kam mě to zavede, co objevím. Určitě nebude prostor na všechno.
Zatím jsem ale věnoval hodně energie seznamování se, vstřebávání prostředí a lidí a pomalu se zhoštování svojí role stážisty, takže necítím, že bych měl tolik zbývající energie na to se do něčeho pouštět. Myslím, že potřebuji nějaký čas pro pozorování, co se vlastně odehrává ve mě, co mě napadá, nad čím přemýšlím. Ale zároveň to vyžaduje malou trochu odvahy odhodlat se být tu chvíli sám. Možná by ale bylo fajn se prostě zkusit do něčeho po hlavě pustit - a neotálet, když už jsem tady a můžu tu taky využívat místní zázemí.
Zdál se mi sen o pomstě za něco, co jsem nevěděl, že jsem provedl, nebo možná neprovedl, ale někdo myslel, že jo, a proto v mém pokoji pověsil holuby, vypadající jako bílý sovy, co měly svázaný křídla a pomalu umírali. Místnost v bytě, o které jsem nevěděl a kterou se dalo vejít.
Fota:
Byli jsme na pláži
Cesta plná ovoce
Našel jsem klepítko raka, mělo takovou krásnou namodralou strukturovanou barvu a malý zoubky a působilo takovým zvláštním dojmem kousku něčeho ještě živého, odděleného od zbytku. Neodvážil jsem se si ho proto nechat a vrátil ho mořskému zálivu.
1.9.2026
útržky z cesty do Dánska a prvních dnů v Sound Art Lab
Vydal jsem se na tři měsíce do města Struer, kde budu pracovat v
Sound Art Lab
. Zde jsou první útržky z mých cest, pozorování a zážitků. A dole pár fotek.
Vlak se rozjede, paní průvodčí zkontroluje moje a ještě jedny jízdenky a začne to tu pípat. “Pokaždý, když se rozjede tedle vlak, tak někdo spustí požární alarm,” povídá a my se smějeme. Tak snad jsme se nesmáli nemístně.
--
V Hamburku na Altoně křičí paní nějaký zaklínadla, zvedá se vítr… a když se zvedne ona a odejde, zpoza mraků vysvitne sluníčko. Zaklínadlo asi zabralo.
A došlo mi, že v nejhorším může být i notebook powerbanka.
--
Cesta vlakem z Prahy do města Struer je poměrně příjemné jednodenní cestování. Kdybyste někdy jeli dánským vlakem, dveře se poměrně specificky otvírají: když před nimi stojíte, zvednete ruku před sebe a pohybem těsně přede dveřmi asi ve výšce očí, který může připomínat pohlazení, dveře otevřete. Nebo jako to malé dítě do nich můžete radostně kopat a oni se možná otevřou.
--
"You cannot start with quality, but always with energy." - Jacob citoval
Thomase Hirshhorna
v kontextu kreativního procesu a vzdělávání
--
Stěhujeme židle stoly repráky
--
Obrázky:
-
na cestě v Hamburku
-
most v Rendsburgu, který nejdřív vlakem přejedeš a pak podjedeš (trať překonává velké převýšení a tak je velmi pozvolně snižována v dlouhé smyčce)
-
steré oscilátory Bang&Olufsen v odpočinkové hrací místnosti SAL
-
kluci našli hračku, takovou minikonzoli, se kterou hraješ závody formulí - tak jsme místo repráku připájeli výstup pro jack a potenciometr a zapojili do všeho možného (ty samply závodu se ti vopravdu vryjou do zvukový paměti)
Příště snad míň útržkovitě, zatím!
27.8.2026
páni a chlapci bez objednání
Sejdu dolů po schůdcích do suterénu starého řadového domku. Je to vždycky trochu dobrodružství vydávat se do neznámých kadeřnictví. Když jsem byl ve Finsku, moje spolužačka mi říkala, že ráda chodí v zahraničí do kadeřnictví, protože je to takový neotřelý způsob kontaktu s místní kulturou. Ono je to ale často neotřelé i doma.
Na zídce otevřená kniha se zažloutlými listy a velký popelník snad z nádoby na vlasový gel. Vevnitř nikdo, ale míst se zrcadly spousty. Vykoukne paní ze zasuté komory, co mne musela už chvíli pozorovat, jak se rozhlížím, a já pokládám v tuto chvíli asi trochu nepatřičnou otázku: "Máte volno na počkání?"
"To jste přišel brzy," a já si říkám, to mám tak hrozný ty vlasy už? "Zrovna po těch vedrech," dodává pak.
Hned se vrhne na moje suché vlasy a já jsem jenom pobavenej tímto dobrodružstvím a jsem zvědavej, co na mojí hlavě vykouzlí s každým střihem, občas bez přidržení vlasů, s ohýbáním ucha a "nebojte, ty kotletky amputuju."
V prázdné místnosti hraje hudba z rádia a já přemýšlím, jestli tak často schválně stříhá do rytmu. Přede mnou nádoby na vlasové gely, které podle přebalu buď byly z retro edice, nebo tam pár let už jsou.
Když si všimne, že mi pár vlasů spadlo do očí, řekne: "zavřete oči, neodcházím," a já jsem rád, že mi je smetla. "Ty kudrnatý vlasy prostě protestují," kroutí hlavou, "ale první šampon to spraví." Když ji ujistím, že je to paráda, povídá mi: "to jsem ráda, že večer nebudu škytat."
Přišel jsem domů, mám lehkou hlavu a jsem spokojený. Život je o něco příjemnější, když člověk přestane řešit každý sestřih z kadeřnictví.
26.8.2026
radost z ježdění na kole a pražské periferie
Dnes jsem dojel od doktorky z Uhříněvsi domů na kole. Pražské periferie v tomto směru jsou opravdu zvláštní koláží míst a nemíst: projíždíš obytnými zónami mezi silnicemi vytíženými kamiony, poli, rybníčky a zarostlými zákoutími, ne uplně legálními zábavními parky pro děti a továrnami, které vypadají skoro nepoužívaně, ale najednou se tam objeví spousta lidí, co jde z oběda, do práce, z práce atd. Projedeš z hlavní skrytou cestou pod mostkem a najednou zarostlo, ticho, srovnaný pozemky mezi křovisky za účelem nějaký stavby, na kterou asi došly peníze.
Přemýšlel jsem, kdo a za jakým účelem budoval ty cesty z betonových plátů napříč zarostlými poli, kde se musí parádně schovat, když člověk nemá kde spát. Odkud kam se tudy mělo chodit? Z fabriky do fabriky? A proč jsou to takové betonové pláty? Umožňuje to ale poměrně pěknou infrastrukturu pro cyklostezky.
Když zemřel děda, přemýšlel jsem, že by bylo hezké na jeho památku udělat rodinný výlet na kole na chalupě. To se nestalo, ale díky kamarádům, co chodí do bike kitchen, mi teď přirostl k srdci starý favorit po tátovi, kterému sice přeskakují kolečka při jízdě do kopce a trochu občas dře přední kolo o blatník, ale je to velká radost jezdit na kole, co si člověk sám opravuje a vylepšuje, i když není perfektní. A tak teď občas jezdím po Praze, myslím někdy na dědu a vzpomínám, jak se vždycky vrátil splavený na chalupě, sednul si na židli, dres do půl těla, babička mu určitě přinesla pití a chvíli takle seděl a regeneroval. A jsem rád, že se to s tím ježděním stalo takle spontánně.
13.8.2026
po filmu Tichá přítelkyně
Často jsem si myslel, že umění, film, mají schopnost předávat
emoce, tedy že je nějakým způsobem obsahují a předávají divákovi,
zprostředkovávají. Jak jsem ale koukal na tu zvláštní jednotu bytí
stromu a člověka, říkal jsem si a cítil: že to ve mě vyvolává silný
pocit, ale že pramení ze mě. Že ten film má jen schopnost vyvolat kousky
různých myšlenek, emocí, zapomenutých počitků a spoustu dalších, které
jsou naopak ve mě, ale film (umělecké dílo) má tu schopnost je vyvolat v
neznámé, nezakušené konstelaci, která vytváří ten nový komplexní celek
pocitu. Schopnost vyvolat kousky dlící ve mě a utvořit novou skládačku,
kdy stejně jako záběr a záběr tvoří dohromady něco nového, tak tady ten
kousek a kousek a kousek a kousek vytváří něco nového. Cítíš, jak to v
tobě vře, jak to z tebe pramení a jak jsi toho plný?
22.7.2026
Bageta
Pořez
na benzinové pumpě, po půlnoci, cestou všemi těmi neosvětlenými obcemi na jih od Prahy.
SIMPLY FRESH quality food.
no tak jo, tak se podíváme, co tam je, už jí mám stejně skoro dojedenou a mám takovej hlad, že tak jako tak bodne
BAGETA S KUŘECÍMI KOUSKY A TATARSKOU OMÁČKOU Složení: 51 % pečivo
– PŠENIČNÁ mouka, voda, ŽITNÁ mouka, olej řepkový, cukr, droždí, sůl,
pekařská směs (emulgátor: E471 a E481, PŠENIČNÁ mouka, cukr, PŠENIČNÁ
SLADOVÁ mouka, protispékavá látka: E170, dextróza, enzymy,
látka zlepšující mouku
aha..?
E300, slunečnicový olej, PŠENIČNÝ LEPEK, SEZAM; 33% kuřecí steak –
kuřecí maso 67%, voda, kořenící přípravek (zahušťovadlo: E1442,
izolát SÓJOVÉHO proteinu
nevím, co jím
, stabilizátory: E451 a E331, regulátor kyselosti: E262, cukr,
dextróza
, antioxidant: E301, kvasničný extrakt, hydrolyzovaný rostlinný protein),
kořenící přípravek (dextrin, maltodextrin
,
koření
hmm v kořenícím přípravku je koření
, česnek,
dextróza
není polovina bagety dextróza?
,
extrakty koření
, majoránka, paprika, kvasničný extrakt, hydrolyzovaný rostlinný protein) sůl, olej řepkový,
barvicí směs (barvivo: E150d a E120)
, glukózový sirup, kvasničný extrakt,
dextróza
, sůl,
látka zvýrazňující chuť a vůni: E621)
; 15 % tatarská omáčka – voda, řepkový olej, zeleninová směs
okurka, voda, cukr, ocet kvasný lihový, cibule, sůl, pažitka,
modifikovaný kukuřičný škrob, aroma), VAJEČNÝ žloutek,
zahušťovací přípravek
(modifikovaný škrob, stabilizátory: E412 a E415), cukr, ocet
kvasný lihový, sůl, HOŘČICE (voda, HOŘČIČNÉ semeno, ocet kvasný lihový,
sůl, výtažek kořeni), sušená cibule, ochucující omáčka [voda, cukr, ocet
kvasný lihový, sůl víno,
švestková povidla
tyjo
(švestky, jablko, cukr, kyselina citronová), směs koření, barvivo
E150c, rajčatový prášek, aromata, chilli extrakt, česnekový extrakt],
regulátor kyselosti: E33O, konzervant: E2O2 a E211; 1% pór. Výrobek může
obsahovat stopy MLÉKA a CELERU. Po otevření ihned spotřebujte.
jinak to vybouchne, co?
Přes veškerou péči věnovanou výrobě může produkt obsahovat malé kosti.
velmi pobavený smích
"Tato bageta svým složením opravdu dostává svému jménu."
16.7.2026
Nakonec to dopadlo. Ale stalo se to trochu neplánovaně.
15.7.2026
“Beru to v potaz při plánování svého zítřka”
1.7.2026
"Jsou tam bublinky, je to krasný." - GM
Nasládlá vůně lípy po dešti.
30.6.2026
A v Praze je čas rorýsů taky. Lítají u nás v ulici.
25.6.2026
V Barceloně sní o ledních medvědech.
20.6.2026
V Barceloně je teď čas rorýsů létajících mezi střechami ulic. Rrrý rrrý.
15.6.2026
Ani jsem si nestihl všimnout, jak pozdě je ještě světlo.
A včera Iron Maiden a očistná cesta do Hradce ze svatby ve Svitavě.
:))) Have a great life! You are the only friends we have in the whole world this night. Water!
Hurá do Španělska.
11.6.2026
Muj aktualizovaný skript pro blogování do mého blogovacího html templatu, umožňující psát příspěvky v
markdownu
, tak nějak funguje :) Link zde:
blog_GUI.py
8.6.2026
"Proto já sedim vždycky tady na kafi, protože..." tady vždycky
jinak plyne čas. (Domýšlím si, jak tu sedím na lavičce kavárny na rohu
na Vinohradech a lidé chodí kolem mne, listy jerlínu, na jehož jméno
jsem si vzpomněl, jemně povívají ve
větru
, holub hledá něco v prachu hlíny u jeho kořenů a já si říkám, to
nejez, to musí být hrozně suchý, pán si ke mně přijde na lavičku položit
kávu, zatímco oba kouříme, třeba si chtěl zabrat místo, ale dobrý den,
neměl jsem se zvedat, pak postával opodál a vždycky si pro ledovou kávu
došel, asi už mu bylo hloupé upustit od svých rozhodnutí, to si všechno
tak domýšlím, pozoruju, hořkosladká chuť mi trochu lepí pusu, rodiče s
dětmi, odbočující auta, hudba pošeptávající ze škvír výlohových oken
kavárny)
6.6.2026
Nepřijde Ti pozoruhodné, jak některé lidi na svých cestách
potkáváš častěji než jiné, které si nepamatuješ, a přece se nezdravíte?
V2
Nepřijde Ti pozoruhodný, jak potkáváš některý lidi na svejch
cestách, lidi, se kterejma se nezdravíš, ale přece si je pamatuješ a
vidíš, jak se změnili, nebo jak jsou stále stejní?
Nebo
Nepřijde ti zajímavý, jak v metru, v tramvaji, na ulici, na
určitejch místech nebo dokonce na náhodnejch místech, potkáváš některý
lidi opakovaně, pamatuješ si je, nevíš, jestli oni tebe, ale máš pocit,
jako že je trochu znáš, že jsou součástí elipsovitejch drah tvýho
života, i když kdybys je oslovil, a to se taky stalo, tak pozoruješ, jak
se tvoje představa s každou mimikou rozmlžuje, až z ní zbyde jen
takovej cár vzpomínky, zasunutej pod koberec, takže se nezdravíte, asi
to není podle pravidel, každej svět má takovej bodík, puntík, kterej je
jenom značkou života toho druhýho, co takle jednou za čas vidíš v metru,
ale to okolo, to už jsou jenom tvoje představy, no nepřijde ti to
zajímavý
?
2.6.2026
Koukám, jak babička s rozesmátým dítětem mávají autobusákovi, celí
rozjaření - “díveej”. Pak se podívám na autobusáka v zrcátku, jak jim
mává a sundavá si klaunský nos a taky se směje.
7.6.2026
zkouska dva
7.6.2026
<h2>zkouska</h2>
<p>markdounu</p>
25.5.2026
Často mluvíme o tom, jak by bylo dobrý se naučit pohotově reagovat
na nepříjemný lidi, blbý poznámky, naštvaný lidi a podobně. Ale jsou
také lidé, kteří umí být pohotově milí. A to je taky dovednost, kterou
bych chtěl oceňovat.
~
“Ještě vám můžu přinést stoleček.”
“A nechcete s tím pomoct?”
“Ne, to je dobrý,” a servírka během vteřiny přinese stoleček a s úsměvem
řekne: “Ona ta zdrobnělina byla na místě.”
19.5.2026
"Achjo. Hieronymous Bosch, ale paní Žilková tomu říká 'hrníček s ptáčky'."
31.3.2026
"Jestli je něco oravdu Vítkovský sen, je to sen o malé hospůdce s perfektně naladěným rádiem." - Dan
28.3.2026
Dnes by bylo dědovi 90. Odešel včera, když jsme s ním byli. Venku bylo krásně, jarní frišno. Byla to sranda, dědo.
https://www.czechcyclingfederation.com/zemrel-vladimir-holecek/
18.3.2026
"Jenom průmyslová země, která je kapitalistická, si může dovolit
sociální výhody. A když budeme dělat všemi politickými kroky nevýhodné
kroky, tak přijdeme o přidanou hodnotu. Podívejte se do zemí třetího
světa, které nejsou průmyslově rozvinuté."
Řekl pro irozhlas
náš pan ministr životního prostředí Červený.
Čína je taky průmyslová kapitalistická(?) země. O jejich sociálích
výhodách moc nevím. V USA to zase se zdravotnictvím není příliš slavné. A
co toto prohlášení má dělat s životním prostředím, taky moc nevím, zní
to spíš jak výrok ministra průmyslu a obchodu. Jasně že jejich agenda
jde ruku v ruce. Ale jestli mám považovat ochranu životního prostředí za
sociální výhodu, tak nevím, jestli v takovém státě chci žít. Hm. "Řadou
okolností v předminulém roce Filip Turek objel většinu automobilek,
jednal s nimi, aby se vyjádřily negativním postojem, protože se bály
komunikovat s Evropskou unií." Nedovedu si představit, že se jedny z
nejvýdělečnějších firem bojí vyjednávat s EU. Zní to spíš jako že je do
toho tlačil.
8.3.2026
Tak teď už to snad bude fungovat. Toto je můj první příspěvek
přidaný ne přímým vepsáním do html souboru, ale skrze můj nový python
skript:))
Skript je to zatím dost jednoduchý (lze zatím psát pouze lineárně a
nejde např. upravovat minulé příspěvky, ale link na něj je zde:
blog.py
.
3.3.2026
2.3.2026
26.2.2026
Úklid je polovina tvůrčí práce.
23.2.2026
Po cestě z chalupy vynáším odpadky na benzínce před Prahou, jak to dělá děda.
"Kam to nesete?"
"Pardon?" - Koukáme na sebe s paní z benzínky, zrovna teď někam
šla. A mně se potvrdily moje pochybnosti - todle nevidí rádi. Kdyby
někdo měl tasit kolty, bude ona ta rychlejší, já mám v obou rukou
odpatkový pytle.
"Todle nejsou vaše popelnice!" A pokorně vracím pytle zpátky do auta, zatímco paní na mne z osvětlené tmy benzínky kouká.
Zahanbení. Ponaučení: ne všechno, co naši předci dělají je to, co
je správné. "To jsou ty dědovy vychytávky, kdy on řekne 'ale to je
jedno, udělej to takle'" Ale co kdybych řekl...
- "A jsou snad vaše?"
- "Tak proč je nemáte zamčený?"
- "Jedny z nejbohatších společností naší civilizace a já u nich ani nemůžu vyhodit odpadky."
Ponaučení #2: stát se rebelem v drobnostech a přejít to pak vždycky s klidem
21.2.2026
Jedna jiskra zapálí celej les, ale mně ty kamna prostě chytnout nemůžou.
20.2.2026
Otevřu Slovník samozřejmých slov od Josefa Štogra na hesle "Každodennost".
Jsem v napětí bezčasí. Nebo snad v napětí každodennosti?
18.2.2026
Toto je můj první příspěvek do mých pozorování v html. Rád bych
sem odkládal vše podstatné i nepodstatné, věci, ke kterým bude hezké,
záludné i znepokojivé se vracet, věci všední, i nevšední, věci, které se
zdají, že někam směřují, ale nesměřují nikam, věci, které nikam
nesměřují a třeba někam směřovat budou. Tak zatím!
18.2.2026
P.S. níže už jen sebrané spisky do poznámek před vytvořením tohoto prostoru